Přání bylo mít na zahradě bránu v japonském stylu, která bude zároveň sloužit jako pevná podpěra pro popínavé růže. Nestojí tam jako skutečný vstup do zahrady, ale její místo přesto není náhodné. Je postavená přesně na pomyslné hranici části zahrady, kterou její majitelé vnímají jako svůj „svatý“ prostor.

Inspirací byla japonská brána torii, která symbolicky odděluje běžný svět od místa, kam člověk vstupuje s větším klidem, úctou a pozorností. Tady se tahle myšlenka spojila s něčím živým. Růže bránu postupně obrůstají, mění její podobu a přirozeně ji začleňují do zahrady.

Nevznikla tak jen obyčejná podpěra pro růže, ale i nenápadný symbol hranice, za kterou se člověk může na chvíli zastavit, ztišit a vnímat prostor trochu jinak.